Člověk a jeho možná proměna. Nutnost binárně ukotvovat a definovat lidskou identitu se pomalu stává nedůležitým přežitkem. Cesta z patriarchální svázanosti vedoucí ke svobodě ale není snadná a přímá. Experiment světa bez pravidel, světa dekonstrukce, světa postmoderního ztratil empatii a citlivost. Je třeba revidovat minulost, ne ji pouze reflektovat, ale osvobodit se od ní a znovu najít svobodu v naší současnosti. Jak nás utváří proměna společnosti a jak moc utváříme my ji? Jak nás svoboda uvrhá do nesvobody? Jsem muž? Jsem žena? Jsem queer? A co s tím má společného poezie? Jaký je správný jazyk, kterým mluvit o tom, co prožíváme?
Připravovaná inscenace kolektivu Jana Doležela, Justiny Grecové a Jany Vaverkové ve spolupráci se Samuelem Špilarem vychází z románu Orlando (1928) britské průkopnice literární moderny Virginie Woolf a textového souboru Krátké rozhovory s odpornými muži (1999) amerického představitele metamodernismu Davida Fostera Wallace. Metodou práce s předlohami jsou tradiční adaptační postupy vlastní převodu textu z média literatury do média divadla a stejně tak principy autorského divadla s důrazem na metodu devised a nehierarchické fungování uvnitř celého tvůrčího týmu.
