Jako sirka zastrčená do zvonku jsou mezi stěnami svých pokojů zaseknuti obyvatelé domu ve slepé ulici. Nejsou schopni se pohnout. Vyhodit koberec protkaný pochybnostmi, slepit rozbitý hrnek plný neporozumění, zbavit se rohožky načichlé iluzemi. Přitom každý hledá své, jiné, lepší místo. Pozor! Opatrně s tím! Je to KŘEHKÉ!
Stěnami prosakuje podivný puch, omítku požírá prázdnota, stoupačky zaplňuje všudypřítomné nic. Do toho si to ti noví sousedi už zase rozdávají a ta stará rašple to rádio ani dneska nevypne. Nemůže tu být aspoň chvíli klid?! Ta vaše domácí technoparty vesmírný šum stejně nepřehluší!
Lze překročit vlastní bludný kruh? Nechat se připravit o všechny iluze? Nebo jsme všichni odsouzeni k osamělé nevědomosti? Odvahu vstoupit předchází odvaha odejít. A naděje se schovává v květináči.
