Havlovské aktovky

Tématem pro ročník 2024/25 byla citace ze hry Odcházení:

„Chceme v budoucím období navázat na všechno, co bylo v předchozím období dobré, a zároveň se oprostit od všeho, co bylo v předchozím období špatné. Je to jasné?”  

1. místo: Václav Kvapil (student 1. ročníku Dramaturgie)

Text: Vlak bude o (doplňte) minut opožděn

„Chytře vystavěná hříčka žánrově balancuje mezi existenciálním příběhem a groteskou o nenaplněných očekáváních. Jasně a věcně psané dialogy posouvající děj, mají i rafinovanost, která si zahrává s metaforou vlaku, jenž stejně jako čas mívá zpoždění, nebo už ujel a podobně. Vtipná mikrohra neopomíná ani minimalistické a přitom účinné jevištní řešení.“ – Hana Hložková, členka poroty 

2. místo: Robin Mayer (student 2. ročníku RTDS)

Text: Mordýř patří za mříž

„Šikovně vystavěná absurdní detektivka, která si mistrně pohrává s postavami a postupy detektivního žánru, které  dovádí „ad absurdum“ s hravostí i řemeslnou zručností. Šest postav v této hře (včetně Mrtvého manžela v cylindru) by mohlo být příslibem k hravému jevištnímu ztvárnění. “ – Barbora Jandová, členka poroty

3. místo: Tereza Sobotková (studentka 2. ročníku Dramaturgie)

Text: A člověk..?

„Text, který svou básnivostí nabízí obrazy, rozechvívá cosi skryté a naléhavé. Zvláštní meditativní vyzařování, směřující myšlenky k úvahám o lidské existenci, o době, kterou žijeme.“ – Dodo Gombár, člen poroty

Tématem pro ročník 2023/24 byla citace z eseje Moc bezmocných:

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.”

1. místo: Arnošt Hašek (student 2. ročníku Činoherní režie)

Text: Půda 2077

„„V letošním ročníku snad nejvíce „havlovská“ hra nejen kvůli stejnojmenné postavě Bedřicha, která jménem i charakterem připomíná Bedřicha z Havlovy Vernisáže, ale také pro osobitý slovní humor a modelovou absurdní situaci. V této konspirační jednoaktovce čtyři hlavní hrdinové totiž připravují na půdě (jež dala celé jednoaktovce název) likvidaci centrály umělé inteligence, při níž oni sami mají problémy s běžně používanými technickými vymoženostmi (mobily, internet atd.), i se sebou navzájem…“ – Barbora Jandová, členka poroty

2. místo: Jolana Sedlářová (studentka 1. ročníku Divadelní dramaturgie)

Text: Zdokonalení databáze hlasových projevů

„Text se prostřednictvím pevně stanovené formy pokouší o názorový střet a o prolomení ledů mezi dvěma bytostmi. Přestože není zřejmé, zda „čekají na Godota“, nebo se opravdu snaží „zdokonalit databázi hlasových projevů“, jejich konverzace je postupně vede k totální existenční samotě.“ – Hana Hložková, členka poroty

3. místo: Josef Nosál (student 1. ročníku navazujícího magisterského studia Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky)

Text: Vysavač

„Modelová hra – případová studie pohlcení touhou po konkrétním předmětu. Mladý pár postupně obětuje zcela svůj život, vztah a smysl destruktivní potřebě vlastnit jedinečný, mimořádnými schopnostmi vybavený vysavač. Absurdní komedie s metaforickou ambicí – na neživé „jsoucno“ je delegována naše potřeba dát smysl vlastnímu životu, jako by vysavač mohl naše bytí automaticky učinit šťastným a smysluplným. Nejvíce „havlovská“ ze soutěžních her (ve smyslu Havlovy kritiky „zvěcnění“ našeho bytí a potřeby požadovat osmyslnění naší existence od něčeho mimo nás)“ – Jan Šotkovský, člen poroty

Tématem pro ročník 2022/23 byla citace z divadelní hry Audience:

„Všechno teď, Ferdinande, záleží na tobě! Když nám píchneš, bude všechno dobrý! Ty pomůžeš mně, já jemu, on mně a já zas tobě – takže žádnej při tom nepřijdem zkrátka! Nebudem si přece dělat z života peklo!”

1. místo: Helena Gricová (studentka 2. ročníku bakalářského studia Divadelní dramaturgie)

Text: Nemáme tanky

„Chytře promyšlený a vtipný text o spolupráci dvou vojáků z nepřátelských armád je výjimečný nejen díky výborné znalosti principů absurdní dramatiky a velmi současnému společensko-politickému tématu, ale také tím, jak precizně je připravený pro jevištní ztvárnění.“ – porota

2. místo: Natálie Bočková (studentka 2. ročníku Divadelní dramaturgie)

Text: O vedlejších postavách

„Situace dvou postav, odlišných generačně i sociálně, je funkčním dramatem, které zaujme nejen tím, že se nám po malých dávkách odtajňuje jejich „příběh“, ale zejména díky výborným dialogům.“ – porota

3. místo: Kateřina Humhalová (studentka 2. ročníku Činoherního herectví)

Text: Co oči nevidí

„Téma lhostejnosti v praxi je zajímavé tím, jak promyšleně se vrší floskule a jazykové hříčky v replikách postav, které nedělají „nic“, zatímco se před nimi odvíjí drobné lidské tragédie, kterým by právě tyto postavy mohly zabránit.“ – porota

Tématem pro ročník 2021/22 byla citace ze hry Odcházení:

„Chtěl jsem, aby naše školy opouštěli moudří, slušní a všestranně vzdělaní lidé. To byla hlavní idea mé plánované školské reformy. Jestli se uskutečňovala pomalu, byla to především vina některých učitelů, kteří nebyli dostatečně moudří, slušní a všestranně vzdělaní.”

1. místo: Josef Nosál (student 2. ročníku RTDS)

Text: Musí to být

„Úderné a přesně pointované monodrama o řediteli školy, který není schopen přistoupit na změny v chodu své instituce. Autor vytvořil psychologicky věrohodnou postavu s tragikomickými rysy a jemným ironickým humorem, která má velký potenciál pro divadelní realizaci. Vizuálně sugestivní text je stavěn do kontrastu s tušenou jevištní akcí, která již na papíře vybízí k inscenování. Aktovka z ředitelny valí v dynamickém tempu vpřed, nabízí promyšlený obraz setkání starého a nového světa, který se v konečném důsledku, téměř vždycky musí vlámat do dveří. Zručně napsaná, ironická a do pointy dobře gradovaná čtyřstránková aktovka.“ – porota

2. místo: Vojtěch Balcar (student 3. ročníku Divadelní dramaturgie)

Text: Bublifuk

„Hra důkladně propracovává jedinou situaci, která je vyprávěna z odlišných perspektiv, a proto má protichůdné pointy. Autor vytvořil rafinovanou strukturu, ve které jsou přítomny prvky detektivní, absurdní i psychologicko-realistické. Umně až rafinovaně vystavěný text, upomínající na téma nemožnosti komunikace, rozdílného chápání jedné věci a neschopnosti domluvit se. Porota se v tomto případě shodla, že v této hře spatřuje významný divadelní (inscenační) potenciál. Text vyniká důsledností a snahou dotýkat se na malé ploše hlubokých témat.“ – porota

3. místo: Daniela Vošáhlíková 

Text: Je potřeba změna!

„Autorka s přehledem demonstruje absurdní rozklad jazyka, čímž upomíná čtenáře nejen na Havla, ale také na Ionesca, Pintera či Becketta. Svižný, hravý a minimalistický text. Základní myšlenkou této aktovky z prostředí učitelského sboru, je neschopnost přistoupit k systémovým změnám, které jsou nutné, a všichni po nich touží, ale nikdo je nedokáže uskutečnit. Skvěle vystavěná absurdita (vskutku “havlovská”), která patří v letošním ročníku mezi ty aktovky, které nejvýstižněji chápou a vystihují letošní téma a zadání. Ve svém minimalismu a úspornosti jazykově i situačně vytříbená. U čtení tohoto textu je cítit ve vzduchu pronikavý rytmus, který končí expresivním breakem na bicí.“ – porota

Tématem pro ročník 2020/21 byla citace ze hry Zahradní slavnost:

„Všichni v této bouřlivé době teprve tak nějak hledáme své stanovisko.”

1. místo: Daniela Samsonová (studentka 2. ročníku Činoherní režie)

Text: Regály

„Tato hra je, řekl bych, poučená havlovským světem, zároveň je však zcela svébytným autorčiným pohledem na naši bezprostřední realitu, lépe řečeno, realitu naší blízké budoucnosti. Je krutým i zábavným odleskem měsíců, kterých jsme se stali tak nečekaně součástí. Měl jsem při jejím několikanásobném čtení nutkavou potřebu si text představovat na jevišti.Angažovaná dystopie, která zároveň klišé angažované dystopie hravě zpochybňuje. Především je sugestivní v tom, jak příznačně česká je covidová noční můra, kterou autorka líčí – apokalypsa už zdá se proběhla, Češi to apaticky přijali, nějak se v postapokalyptickém světě zařídili a už jsou na něj vcelku zvyklí.“ – Jan Šotkovský, člen poroty

2. místo: Jan Rec 

Text: V síňce

„Autor jednoaktového dramatu V síňce umně navazuje na dědictví havlovského absurdního dramatu, který velmi zábavně kombinuje s bezručovskými jinotaji a kritikou dnešní izolované společnosti. Autor jednoaktového dramatu V síňce umně navazuje na dědictví havlovského absurdního dramatu, který velmi zábavně kombinuje s bezručovskými jinotaji a kritikou dnešní izolované společnosti.“ – porota

3. místo: Vojtěch Balcar 

Text: Kanárci

„Také u jednoaktovky Kanárci se hlavním tématem stala svoboda. Nosným motivem se autorovi stala metafora bezpečného života v kleci, v konfrontaci s vlastní volbou a názorem. U této jednoaktovky oceňuji její jasnou myšlenku, kterou autor postupně “modeluje” (neboť jde skutečně o “modelovou hru” – možná lze ocenit jakousi “čistotu žánru” v jeho zřetelné a čitelné stavbě), strukturuje ji do jednotlivých situací (ve kterých hlavní postavy přivádí k dalším informacím a poznáním) až po závěrečnou pointu. Autorovi se podařilo v této modelové hře vystihnout stále aktuální témata (spíše teze/možná i klišé?), které se týkají osobní zodpovědnosti, vlastního názoru, svobody (a demokracie) v konfrontaci s diktovaným “nalinkovaným” názorem a bezpečím “života v kleci”.“ – porota