Inscenace Cucumis sensus nevychází z klasické dramaturgické struktury. Nevypráví lineární příběh, nýbrž otevřeně zpochybňuje vlastní užitečnost i smysl. Děj se nese v duchu futuristického rituálu, volného řetězce obrazů, gest, otázek a situací, které se vracejí v cyklickém rytmu.
Monodrama vychází z posthumanistického světa. Odehrává se v době po člověku. Éra antropocentrismu skončila a nastává cucumocentrismus. Středem existence, civilizace i paměti se stává okurka.
Hlavní postava hry, Kulturní vědomí, je bytostí, která se z budoucnosti přenesla zpátky do roku 2025. V tomto návratu hledá odpovědi na mnohé otázky: Co je kultura a jaký je její smysl? Existuje vůbec nějaký? Může existovat mimo logiku užitku a produkce?
Hra staví diváka před sérii momentů, které oscilují mezi absurditou, poetickou krásou a krutou upřímností.
